Na otázky odpovídal kandidát č. 9 Radek Simkanič:
1. Radku, jsi vývojář zaměřený na C#, Python, AI a datovou analýzu. Jak ses k těmto oblastem dostal – a co tě na technologiích baví nejvíc?
Jako kluk jsem nejen rozebíral počítače, ale místo toho abych jen hrál hry, zkoumal jsem jak co funguje uvnitř a jak se to dá softwarově rozbít. Fascinovalo mě, že pomocí kódu se dá tvořit něco funkčního a elegantního.
Na základce a střední jsem začal tvořit vlastní hry jako jsou jednoduché arkády, ping pong, střílečky a dokonce i 3D pseudo hru ve stylu Doom. Zároveň jsem se věnoval webovým aplikacím, hlavně HTML, CSS, JavaScriptu a později i PHP, ve kterém jsem měl první práci v oboru.
Při studiu na VŠB jsem se zamiloval do počítačového vidění, strojového učení a neuronových sítí. Dnes se tomu říká umělá inteligence. V tomhle oboru jsem začal pracovat a postupně jsem přešel na backend vývoj, nejen v oblasti automotive. Baví mě, když se technika propojí s lidskou potřebou a vznikne řešení které opravdu pomáhá.

2. V Pirátské straně působíš od roku 2012, teď jako místopředseda krajského sdružení. Jak se podle tebe Piráti za tu dobu proměnili? A co tě u nich drží doteď?
Z tehdejšího nadšeneckého hnutí, jestli se to tak dá nazvat, se stala politická síla, která má reálný vliv. Piráti vyrostli, profesionalizovali se, ale neztratili to, co je v Česku dělá výjimečnými. Důraz na svobodu, transparentnost a otevřenost zůstává.

Jsem spíš introvert, takže mě politika nutí vystupovat ze své komfortní zóny. Často se ocitám v situacích, kdy je potřeba hledat cestu ke smíru, urovnávat rozpory a pomáhat lidem táhnout za jeden provaz. To není vždy jednoduché, obzvlášť když se objevují nové vlny a směry, se kterými se ne vždy ztotožňuji. Ale právě tahle práce na vztazích a společném cíli mi dává smysl.

3. Mluvíš o digitalizaci veřejné správy, ochraně digitálních práv a otevřenosti dat. Který z těchto směrů je ti nejbližší a co bys chtěl ve Sněmovně konkrétně prosadit?

Baví mě, když se podaří něco skutečně změnit. Když vidím, že má práce konkrétní dopad. Třeba když se podaří prosadit lepší podmínky pro podnikatele, nebo když se lidé díky našemu úsilí cítí víc respektovaní.

Naopak mě štve, když se politika zvrhne v osobní útoky, když se místo řešení problémů hledají viníci. A taky když se zapomíná na obyčejné lidi, kteří nemají čas sledovat každou tiskovku, ale potřebují, aby věci fungovaly.

4. Inspiruje tě finské školství a severský přístup k životu. Co bychom si z toho podle tebe měli převzít v Česku – nejen v politice, ale i jako společnost?

Finské školství ukazuje, že důvěra v učitele a žáky přináší výsledky. Místo neustálé kontroly se klade důraz na samostatnost, spolupráci a kritické myšlení. To je klíčové nejen pro vzdělání, ale i pro odolnost společnosti vůči dezinformacím a manipulaci.

Měli bychom se inspirovat tím, jak seveřané přistupují k rovnováze mezi prací a osobním životem, k důstojnosti v komunikaci a k tomu, že klid není slabost, ale síla. V Česku by pomohlo, kdybychom se naučili víc naslouchat, méně se bát dělat chyby a víc si vážit lidí, kteří přemýšlejí jinak.

5. Jedním z tvých témat je vzdělávání a schopnost pracovat s informacemi. Co podle tebe v tomhle ohledu školy nezvládají – a jak to napravit?

Školy často učí fakta, ale ne učí, jak s nimi pracovat. Chybí důraz na kritické myšlení, ověřování zdrojů a schopnost rozpoznat manipulaci. Místo biflování bychom měli vést děti k tomu, aby se ptaly, pochybovaly a hledaly souvislosti. Pomohlo by i propojení s praxí – aby studenti viděli, že to, co se učí, má smysl.

6. Zmiňuješ důležitost přístupnosti a důvěry ve stát. Co konkrétně by měl stát změnit, aby byl lidem blíž a nepůsobil jako nepřátelská byrokracie?

Stát by měl přestat působit jako nepřístupná pevnost. Místo toho by měl být partnerem, který pomáhá. To znamená srozumitelné formuláře, přehledné weby, dostupné informace a úředníci, kteří neodrazují, ale vysvětlují.

Například finanční úřad by mohl nejprve připomenout, že je potřeba něco uhradit, a až v další fázi posílat výzvy s dlužnou částkou. Podnikání je už tak dost stresující. Přístup státu by měl být lidský, předvídatelný a férový. Důvěra vzniká tam, kde se občan necítí jako podezřelý, ale jako partner.

7. Technologie mají sloužit lidem – ne je řídit. Jak poznáme, že se tohle pravidlo porušuje? A kde podle tebe hrozí, že „chytrá řešení“ budou spíš špatnými pány než dobrými sluhy?

Poznáme to ve chvíli, kdy technologie začnou rozhodovat bez lidského kontextu. Když algoritmus určuje, kdo má nárok na pomoc, nebo když se sbírají data bez jasného účelu.

Technologie by měly sloužit jako opora, ne jako náhrada lidského úsudku. Měly by nám našeptávat, zpřehledňovat a zpříjemňovat přístup k informacím. Představuji si třeba úřad, kde po “přiložení” občanského průkazu systém automaticky zobrazí všechny potřebné informace pro daný kontext. Občan si je může zkontrolovat přehledně a uživatelsky příjemně. Takový přístup by mohl výrazně zlepšit důvěru ve stát i v technologie samotné.

8. Věnuješ se i investování. Mělo by se podle tebe finanční gramotnosti věnovat víc prostoru ve vzdělávání? A jak bys sám popsal zdravý vztah k penězům, riziku a svobodě?
Finanční gramotnost by měla být běžnou součástí výuky. Nejen jak funguje rozpočet, ale i jak přemýšlet o hodnotě peněz, o riziku a o dlouhodobém plánování.

Zdravý vztah k penězům znamená, že nejsou cílem, ale nástrojem. Riziko je součástí života, ale dá se řídit. Svoboda přichází tehdy, když máme dost na to, abychom mohli dělat věci, které dávají smysl. Neměli bychom se spoléhat jen na důchod nebo dávky. Mnohem lepší je investovat energii do vlastního zabezpečení. Pokud pak nějaká podpora přijde, může to být příjemný bonus, ne nutnost.

9. V dotazníku jsi odpověděl „OBOJÍ“, pokud bude euro dobře připraveno a plynule zavedené. Co podle tebe dnes představuje jeho hlavní nevýhodu – a myslíš si, že výhody převažují? Pokud by ses musel rozhodnout: koruna, nebo euro – co bys osobně zvolil, a proč?

Hlavní nevýhodou eura je, že se vzdáváme části vlastní měnové politiky. Ale pokud bude přechod dobře připravený, může to přinést stabilitu, jednodušší obchod a větší důvěru. Osobně bych volil euro, pokud bude zajištěna ochrana před negativními dopady. Důležité je, aby to nebyl politický krok, ale ekonomicky rozumné rozhodnutí.

10. V dotazníku jsi odpověděl: „Drahota je pohoda! – PROTI – jen pro ty, co nepočítají.“ Můžeš to trochu rozvést? Jak ty osobně vnímáš současné ceny a jejich dopad na běžné lidi? A kde by měl podle tebe stát přestat jen mluvit a opravdu pomoct?

Drahota je problém hlavně pro ty, kteří nemají rezervy. Pro ně to není pohoda, ale každodenní stres. Ceny rostou rychleji než platy a stát by měl přestat jen komentovat inflaci. Měl by začít aktivně pomáhat. Například snížením DPH na základní potřeby, jako jsou hygienické pomůcky, vložky nebo tampóny. Nebo podporou dostupného bydlení a cílenou pomocí v krizových situacích. Pomoc má být konkrétní, efektivní a bez ponižování. Lidé potřebují jistotu, ne fráze.

11. Tvoje citáty zní klidně, ale silně: „S klidem v duši. S respektem ke svobodě. S důrazem na přístupnost.“ a také „Kráčíme v minulostí, naší budoucností je tvořit přítomnost.“ Co pro tebe tyto hodnoty znamenají v praxi – v osobním i veřejném životě?

Pro mě to znamená jednat s rozvahou, ale zároveň s odhodláním. Respektovat svobodu druhých, ale nebát se říct svůj názor. Přístupnost chápu jako schopnost být srozumitelný, otevřený a férový. A tvořit přítomnost znamená, že minulost nás formuje, ale budoucnost vzniká z toho, co děláme právě teď.

12. A trochu odlehčeně: máš doma dvě kočky, hraješ Dračí doupě, miluješ hory i deskovky. Co tě nejvíc dobije a kdy se cítíš nejvíc „ve svém hygge“?

Nejvíc mě dobije klidný večer s přáteli, kdy se hraje deskovka, pije čaj a nikam se nespěchá. Nebo výlet do hor, kde je ticho, čerstvý vzduch a žádné notifikace. A samozřejmě chvíle, kdy se kočky rozhodnou, že mě mají rády - to je čisté hygge.